V Senátu se bude v úterý 12.12. projednávat další zákon o platech poslanců a jako obvykle se tomu všichni s chutí věnují. Má se jim přidat? Kolik a jak často? Většině lidí se jakékoli navýšení nelíbí a berou to za hrubě nespravedlivé, že si sami sobě poslanci přidávají platy. Chybí mi ale diskuze nad tím, jak by poslanci měli pracovat, co se od nich za jejich výplatu očekává a jaký by měli mít za sebou tým lidí.
A přitom by byla tato diskuze v ČR velmi potřebná, protože kolikrát ani poslanci sami neví, co jejich práce obnáší a jak by měla jejich kancelář fungovat. Například stále není normální očekávat osobní odpověď od svého zvoleného zástupce a současný systém zaměstnávání asistentů je v porovnání se zahraničím bídný.
Tady je pro představu shrnutí základní náplně práce, kterou by měla poslanecká/senátorská kancelář zvládat:
Legislativa – jak analýza a schvalování zákonů, které jsou na plénu, tak hlídání a spoluvytváření klíčových zákonů od počátku legislativního procesu až po schválení v Senátu. Pro představu schůze Senátu 19.12. má 31 bodů a třeba jen jeden sněmovní tisk insolvenčního zákona má 148 stran.
Práce ve výborech, zpravodajování zákonů a psaní zpravodajských zpráv
Komunikace se zájmovými skupinami a odborníky o legislativě
Vytváření vlastních návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů
Neustálá analýza domácí a zahraniční politiky
Vzdělávání se o nových tématech
Účast/organizace odborných seminářů a akcí v obvodě
Komunikace s voliči – odpovídání na maily, schůzky s voliči a analýza jejich problémů
Řešení a hlídání desítek kauz v obvodě
Údržba webových stránek a online kanálů (fb, twitter)
Administrativa– domlouvání schůzek, hlídání mailů, proplácení faktur atd.
Údržba databází
Vytváření newsletterů a psaní článků do novin
Public Relations
Mnohé kanceláře politiků to ale podle mých zkušeností nedělají a poslancům chybí jak know-how, tak finanční a lidské zdroje.
Například za současných podmínek má každý poslanec pouze jednoho asistenta, který je navíc na švarc systému. Výdaje na asistenty poslance v Česku jsou v porovnání s Evropou jedny z nejnižších. Poslanec/senátor má nyní na asistenta(y) 45 tisíc měsíčně (od ledna se příspěvky zvýší o 8%). Všichni asistenti musí pracovat jako OSVČ, a tedy si z toho platí ještě zdravotní a sociální odvody, dělají účetnictví, nemají nárok na mateřskou nebo nemocenskou. Takové podmínky nepřitáhnou schopné a zkušené pracovníky.
Pro porovnání, v Británii pracují pro jednoho poslance minimálně tři lidi na plný úvazek, pro europoslance nás pracovalo pět. Dva asistenti se věnovali pouze legislativě a práci v parlamentu, jeden se věnoval kauzám v obvodě a každodenní komunikaci s voliči, jeden byl office manažer a jeden člověk se věnoval kampani a PR. Byl to dobře promazaný stroj vysoce kvalifikovaných, zkušených a dobře ohodnocených lidí. Do toho měli poslanci navíc odborné zázemí poradců strany a politické frakce (to taky v ČR moc nefunguje, ale o tom zase příště).
Práce odborně zdatných a zkušených asistentů je absolutní nutnost pro kvalitní práci kanceláře poslance. Opravdu to není o vaření kávy. Někteří poslanci si ji vaří sami. Proto nedostanete obratem odpověď od svého zvoleného zástupce (pokud na něho tedy najdete kontakt – například e-mail na ministra Hamáčka či jeho asistenta není možné nikde na jeho webu najít!) a proto pak někteří poslanci schvalují zákony a pozměňovací návrhy, kterým nerozumí a jsou špatně připravení.
Ruku v ruce se zvyšováním platů se musí začít řešit naše očekávání od práce politiků. K tomu by se měla otevřít diskuze o systému zaměstnávání asistentů. Bez toho se kvalita práce poslanecké kanceláře nezvýší. A jen kvalitní prací se může změnit percepce lidí, že poslanci jsou budižkničemové a nezaslouží si ani korunu ze státního rozpočtu.